Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/167

Tato stránka nebyla zkontrolována

kde co všecko, aby žal tím trpký vládnul, a to v dobu nehodnou tak, hlavo moudrá — za tebou, když pozůstala se sirotky

choť tvá mladá, s ubožátky, živiteli!

Kdo je teď má vychovávat? Bol nad bolem! Kdo je teď má obstarávat? Žal nad žalem! Kdo je čemu vyučovat? Běda, běda! Sirotčina — ta po otci pláče, pláče;

pláče, ach, a náhle roste, a s ní — bída!

Žůstaňte tu, abychom si, sestry,

jedna druhé povídaly mile

© pohromě, jež tu udála se!

Když on na tu smutnou pouť se vydal, hle tu za ním matka zarmoucená,

za ním bratři všici zarmouceni,

za ním choť, ach, celá uplakaná;

a tu matka k němu, ruce lomíc: „Synu můj, ach, kam, ach kam to hodláš ?“ Bratři k němu: „Kam se to vydáváš ?“ Choť: „Ach, hospodáři drahý, milý, co jen sobě myslíš, že se pouštíš

na tu cestu, z které žádný návrat, nerozváživ, za sebou co necháš ?“

Než on knim tu ohlídnuv se smutně: „Nechoďte, ach, drazí moji, za mnou, nežádejte, abych k vám se vrátil! © neboť cestu do kraje jsem nastoup“,

v němžto tré mne očekává hradů: