Tato stránka nebyla zkontrolována
3. Když umrlého vynášejí z domu
Kam, o báne, kam se to nám, kam, o báne, odebíráš?.
K bílému zda k monastýru, naši statkové kde drazí uschovaní spočívají ?
Obávám se tuze, báne,
že se k nám už nenavrátíš; nebo pouť ta nejde zpátky! Za to však tě snažně žádám, až se šťastně dostaneš tam, abys od nás pozdravoval všecka blaha, jichž jsme kdys, ach, před tebou tam dopřavili, úsilně jim vyřídil vše, kterak my zde přeubozí, přebýváme bez útěchy, skormouceni, utrápeni,
že už o nás nedbají nic,
na nás nezpomínají si, domova nevšímají si,
na nás nikdy neptají se!
P
4. Nad hrobem.
To jsou tedy ty tvé dvory? Ach, jak úzké! Ach, jak těsné! Ani vrat v nich, ani okna!
