Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/149

Takto pravil, na koně pak dosed’,
přímou cestou k klášteru se vrátil.

A nemešká žoldan, hodžů, kadů,
moslimského písma také znalců,
dervišů dá svolat, kde jen který.
I chopivše zákona se svého
do modliteb velikých se dali,
do tří dnů se bohu pomodlili;
a kdy toho dost se namodlili,
a ničeho nedomodlili se,
zákon ten svůj rozzlobení vzali,
o černou jím zemi pohodili.

A žoldanu rozvážný teď Sava:
„Strpení jen, žoldane, měj malé,
bohu nyní pomodlíme my se!“
A svých zvolav tři sta kaluděrů,
a svých sebrav pět set mladých žáků,
seřadil je, v čelo jim se stavil.
I svlékli se z velbloudích hned halin,
odvázali růžence od pasů,
obrazy a kříže zlaté sňali,
blahověstí z chrámu knihy vzali,
pánu bohu modliti se jali.
A, hle, podiv nade všechny divy!
Ni tři hodiny se nemodlili,
a již k zemi křížové se kloní,
obrazům všem slze z očí roní!
Na východu slunko — obrátí se,