Tato stránka nebyla zkontrolována
I jde na to Radulova mladá,
na louku jde, kde se pasou koně,
usmrtila vraného tam oře.
Vrátivši pak k manželi se svému:
„Ejhle,“ praví, „Radule! Jen na zlo,
na neštěstí’s miloval svou sestru,
aby milost splácela ti zlobou!
Na louce ti usmrtila vrance!“
Táže Radul, sestry své se táže:
„Což, má sestro? Mně to? Bůh tě neznej!“
Ale bratru zaklíná se sestra:
„Při sám bůh, že neusmrtila jsem,
jak tu živi od boha jsme oba!“
I rád bratr, rád to sestře věří.
Co když shledla Radulova mladá,
vyšla v noci, do zahrady vešla,
zařízla tam sokola sivého.
Vrátivši pak k manžela se svému:
„Ejhle,“ praví „Radule, jen na zlo,
na neštěstí’s miloval svou sestru,
aby milost splácela ti zlobou!
Zařízla teď sokola ti v sadě!“
