Tato stránka nebyla zkontrolována
Pročež děveř dívčiny se táže:
„Snacho milá, rci, ó štěpná růže!
Vyrostla-lis vyhlížejíc k boru,
čis vyrostla čekajíc milence?“
Ale na to chytrá jemu dívka:
„O děveře, prstýnku můj zlatý,
nevzrostla jsem čekajíc milence,
nevzrostla jsem vyhlížejíc k boru —
jedináť já matčina jsem dcerka!
Matinka mne jemně vychovala,
nekrmila nežli samým cukrem,
neumyla růžovou než vodou.
V růžové jsem koupala se vodě,
milenci své zachovala líce!“
13.
Zahřímala z hradu zlatá děla —
sličnou nevěstu ke dvorům vedou!
„Snacho krásná, líto-li ti matky?“
„Proč pak by mně matky bylo líto,
když prý máti u milého lepší?“
„Snacho sličná, líto-li ti otce?“