Toť už sám ať pán bůh trestá toho,
kdo pro dívku rodiny se prosí,
a ví, že spíš na bohu to zmůže,
při němž aspoň žádných „kdesi cosi!“
Co platí a co nic.
Točí rej se na Hercegovině,
Jovanbegu před dvorem se točí;
a v tom reji ani muže není,
samé ženy jenom, samé panny.
A jel tudy, jel tam mladík cizí,
na koníku přijel vystrojeném,
v oděvu byl skvostně vylíčeném
na sobě má zelenou dolamu,
na dolamě do třiceti kliček,
pod dolamou kazajku hedbávnou,
na ní toky, každá přes tři oky,
na nohou má spodky na záponky,
na hlavě má kalpak s lesklou přeskou,
po boku mu řinčí damascenka,
u ní zlatý jílec s trojí hranou,
a na jílci drahokamy trojí.
A tu na rej mládenec ten cizí:
„Toč se, reji, toč se! Na mne nehleď!
Nic já nedbám perlí, nedbám zlata,
aniž hledím na hedbávné šaty,
