Tato stránka nebyla zkontrolována
Ale ovčák na to:
„Nač, zlatoušku, zlato,
nač by tobě stádo,
nač pak tolik ovcí,
trávníčku když nemáš,
na němž bysi pásla,
studánky když neznáš,
bys je napájela,
o chládečku nevíš,
kde bys hlídala je?“
A zas na to ona:
„O mne nestarej se!
není nad mé vlasy
žádná tráva hebká,
nad mé černé oči
studánky čerstvější;
řasy moje dlouhé,
ratolesti stinné —
chládeček pod nimi
nejjemnější kyne!“
2.
Žala zlatou pšenici panenka,
stříbrným ji srpem novým žala.
Před úsvitem do žetí se dala,
do poledne neustále žala,
a potom si libě zazpívala: