Tato stránka nebyla zkontrolována
Jaké nad námi prý nebe bývá,
brzy jasné, brzy zatažené,
taká upřímnost že mládenecká.
Líbá-li tě, praví: „Vezmu si tě!“
Zulíbal-li: „Jenom v podzim čekej!“
Podzim-li tu: „Jen co zima mine!“
Zima mine, jaro nové kyne,
a on vše zas znova říká jiné!
Sokol nevěra.
Sedí sokol na skalině,
peří sobě hladí.
Kdyby znala sokolice,
nač tam sobě myslí:
přes všecky by vrchy lítla,
by ho neviděla,
na louce by nocovala,
by ho neslyšela!
Proti zákonu.
Prohlašuje městem provolávač:
„Takýť zákon, taková jsou práva:
kdo si kterou namlouvá panenku,
nechať sobě vezme ji za ženku!
Pak ať po všech vychloubá se krčmách:
Mám já doma milou svou milenku,
a tu líbám, kdykoli mi libo!“
