Tato stránka nebyla zkontrolována
Jen spravedlivě.
Na palouku dva se milovali,
stříbro mladík, panenka je perla.
A tu stříbro: „Víš, ty milá perlo,
víš-li, že tě opustím již brzy?“
„A proč bys mne opouštěl, mé stříbro?“
„Nastala mně dlouhá cesta, perlo!“
„A kdy pak se vrátíš, milé stříbro?“
„Vrátím se as za rok, milá perlo!“
„A já na tě nepočkam si, stříbro !“
„A proč bysi nečekala, perlo!“
„Proto, drahé, rozmilé mé stříbro!
Čekala jitřenka na měsíček
na místo jednoho sedm roků;
a ty na mne nečekal bys, neřku
sedm roků, ale ani jeden!“
Připamatování.
Nezapomeň, družičko má, nikdy,
kterak’s na mém klíně plakávala,
slzy roníc mně si naříkala:
„Bůh nebeský trestej každé děvče,
jež mládencům na upřímnost věří!“
