Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf/26

Tato stránka nebyla zkontrolována


Tu, když právě šla přes úzkou lávku,
jeden mladík potkal krasnou Sávku!

„Dej mi,“ dí, „dej proutek rozmariny!“

„Nesmím!“ ona, „lála by mně matka!“

„Ať si!“ on zas. „Práti nebude tě;
a byť prala, přece nevyžene;
vyžene-li, utec jen se ke mně!
Troje jsou ti vrata otevřena:
jedna z dříví pěkné růžového,
druhá z stříbra čistě kovaného,
a ta třetí z zlata ze samého!“

Láska na zmar.

Tři jsem tulil se k ní boží léta,
ale docela nic nepořídil,
leč že jednou po tu celou dobu
s matinkou jsem večeřet ji viděl,
jednou zase, když se umývala,
a po třetí postýlku když stlala,
na postýlce podušky si rovná,
na podušky peřinu prostírá,
peřinu pak rukou uhlazuje.

Zavzdych’ jsem si — celý Budím trnul;
zasténal si — celý Budím chvěl se,
zachvěly se po domech budimských,