Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf/20

Tato stránka nebyla zkontrolována


Na to praví své matince Zejna:
„Večeřejte, na mne nečekejte,
nestojím já o večeři žádnou; —
co mne trápí, nehoda to krutá,
která dnes, matinko, se mně stala:
když můj milý do sadu mně vpadnul,
přehrozné v něm natropil mně škody —
všecko po něm poškubal mi kvítí,
na rámečku vyšívání zmotal.
Klej ho, matinko má, klej co můžeš,
abychom ho proklínaly obě!
Bohdejž šelma do vězení přišel,
do vězení — v ňádra moje bílá;
bohdejž zlosyn v pevná dán byl pouta,
v pevná pouta — v náručí mé bílé;
bohdejž hadi oči jemu pili,
nenasytní hadi — oči moje!“


Dopis a odpověď.

Větřík duje, křoví rozhazuje,
milý milé písmo dopisuje:
„Dušičku svou v bavlně mně pošli,
v závoji hedbávném líce bílé,
černé oči v červeňoučkém víně!“

Přemýšlela dívka, přemýšlela,
nedlouho však, a už rozuměla,