Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf/19

Tato stránka nebyla zkontrolována


utrhla bych tě milému —
ach milý někde po světě
za zelenými horami,
za studenými vodami!


Pozornost.

„Má panenko, červená růžinko,
nesázená, nepřesázená,
netrhaná, neočichaná,
nelíbaná, nemilovaná,
mně-li přeješ políbení, růže?“

„Od srdce ti přeju, milenče!
Sady naše vedle louky vaší,
já tam přijdu, zalévat je budu;
přijď tam také pást koníka svého,
a vem sobě sladkých políbení,
mnoho-li jen chceš — mně o ně není!
Oč mi je, abysi pozor dával,
červenou bys tvář mně neporouchal,
aby matka na mně nepoznala!“


Proklejme ho obě!

Vyšívala Zejna, vyšívala,
v sadě růžovém se procházela.
Tu matinka na ni zavolala:
„Pojď, dceruško, at se navečeříš,
ustrojeno cukroví, mé dítě!“