Tato stránka nebyla zkontrolována
Koně vodím — pěšky chodím;
čižmy nesu — bosý chodím;
chleba v rukou — hlady chřadnu,
proudem tonu, žízní prahnu!
Raněný.
Co si počnu, lovkyně Jeleno?
Srdce mé tvou střelou prostřeleno.
Oči tvoje — ranitelky moje,
ruce tvoje — na mou trýzeň stroje!
Přijď do našich dvorů, duše milá,
vyhoj z ran mne, jež’s mi zasadila,
náručím je obvázej tvým bílým,
medem úst svých navlažuj je sladkým!
Trávník hoří.
Jaké to tam nad Trávníkem mraky?
hoří-li, či morem lid-li padá?
Či ho Janja zapálila okem?
Nehoří, ni morem lid to padá;
ovšem ale že ho žeřavýma
Janja zapálila očima.
Dva již nové vyhořely krámy,
popelem tři nové krčmy lehly
s radnicí, kde kadi zasedává,
rozsuzuje, právo lidem dává.
