Tato stránka nebyla zkontrolována
Tambura.
Udeřilo na tamburu žáče, —
tamburu má ze zlata ryzího,
strunu na ní z vlasu panenského,
a paličku z pírka sokolího.
Spatřila ho s pavlače panenka,
spatřila ho, sama sobě prála:
„Bože milý, ký to div divoucí!
Kéž by bůh mně dal ho za milého,
na samý bych karafiát stlala,
pod hlavu mu růže podkládala,
samou vůní usnout mu nedala,
ústa jeho líbat nepřestala!“
Klid se tratí.
Toť ta moje, co za těmi vraty
to ta moje, co za příčkou stojí;
není malá, nejpěkněj však rostlá,
není velká, v nejhezčím je věku!
Na hlavě má fes s kytičkou pěknou,
kolem něho na čele dukáty.
Dukáty se po čele jí klátí,
a nejvíc ten dukát mahmudový;
ten se klátí, a klid můj se tratí!
