Tato stránka nebyla zkontrolována
„Hoj, panenko, pozorněj
tváře sobě umývej:
oči černé zastírej,
pod krkem se zapínej —
sice pán bůh dopustí,
a stane se neštěstí:
srdce pukne bolestí!“
Lásce neujdeš.
Brodí se panenka, brodí
přes ty troje vody,
tváře se jí červenají,
bělají se nohy.
Za ní mladík na koníku,
a ten se jí směje:
„Broď se, broď se, má panenko,
přece budeš moje!“
„Kdybych, hochu, věděla to,
tvá že jistě budu,
mlékem bych se umývala,
abych byla bílá,
růže květem utírala,
červenější byla,
hedbávím se opásala,
abych hbita byla!“
