Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf/130

A jak dcera matce poradila,
tak i matka ve všem učinila,
dcerušku na máry položila,
smílečkem, basalkou obložila,
tenounkým ji rouchem pozakryla,
na výsluní před dvůr postavila.
S průvodem pak vévoda když přišel,
u hlavy jí bědovat se jala:
„Vévodo, o zeti nesouzený!
Nač pak svatů obtěžovals tolik,
tolik nač pak upachtil jsi koní,
když nám v noci umřela Mařenka?
Od úsvitu na márách už leží!“

Vévoda však Štěpán proti tomu:
„Na nebesích jediný jak bůh jen,
mrtva není, mrtvou jen se staví!“
Žeřavé vzal s krbu na to uhlí,
za ňadra je bílá dívce vložil;
Mara sebou ani netrhnula.

Vévoda však ještě dále Štěpán:
„Jediný,“ dí, „bůh jak na nebesích,
mrtva není, mrtvou jen se staví!“
S výsluní vzal zmiji na to litou,
okolo ji krku Maře vine;
Mara sebou ani nepohnula.

Vévoda však přes to všecko Štěpán:
„Nad námi,“ dí, „pán bůh jak nebeský,
není mrtva, není, jen se staví!“