Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf/126

a ji ke mně příved’ do divanu,
polovic dám pašetstva mu svého,
a polovic nad to špailuka!“

I vstoupiltě ku pašeti pánu
mladé rychle Turče do divanu:
„Selam-alek, pašo dobré zdraví!
Pravda-li, co provolání praví?“

„Ovšem, milé Turče,“ na to paša,
„ovšem, že je! By nebyla pravda!“

I jde Turek, běží co jen může,
na koníka na hnědého sedne,
Dunajem se širou vodou brodí,
druhé brzy dobrodí se strany,
Varaždinku Maru šťastně zajal.

A tu k němu Varaždinka Mara:
„Pro bůh tebe, bratře Turku, prosím,
ve jmenu tě boha nebeského
i svatého Jovana zvu bratrem;
plátno svoje daruji ti bílé,
Vychloubej se všemu Bělehradu,
žes ho třebas vydobyl si na mně,
jenom na svobodu propusť Maru!“

Ale Turek hrdě jmenem páně
i svatého Jana pohrdaje,
na hnědého hodí koně dívku,