Z jitra pak když slunce zasvítalo,
matka, otec shledli, co se stalo,
krásnou Stanu, Petra blázna vzali,
věnčili je, dohromady dali. —
Zamotání.
Potkal jsem svou zmilenou milenku,
v uzounké jsem uličce ji potkal.
Já tu: „Vari! Z cesty se mi uhni!“
Ona: „A já z cesty neuhnu se!“
Tu, když přece rád bych se byl prodral,
zachytí se nohavic mých sponka,
zachytí se v nohavici její.
Nepovolí sponka zaokrouhlá,
nepovolí nohavice pevná;
dívka táhne — přitáhne mne k sobě.
Sehnu se, chci odepnouti sponku,
zachytí se řetěz od hodinek,
zachytí se za ten její pásek.
Nepovolí kroucený řetízek,
nepovolí pásek její pevný.
Ještě blíž mne k sobě táhne dívka.
Sehnu se, bych řetízek odepnul,
zmotají se černé moje kníry
s dívčinými havraními vlásky.
Tvář se setká s tváří, ústa s ústy.
A tu — co? Já políbil panenku,
