Stránka:Kapper, Siegfried - Pohádky přímořské.pdf/45

Tato stránka byla zkontrolována


„Rybo, rybo, rybičko,
pověz ty mi brzyčko,
máš-li v zlatém tělíčku,
že’s tak chytra, dušičku?“

Načež ryba na celém těle začala se třásti a máchati ploutvemi tak silně, že rybář sotva ji udržel.

„Ne tak, rybičko!“ pravil, maje za to, že vzácný lov mu zase chce se vymknouti. „Tomu já nedám, bys vrátila se do moře!“

Ryba upokojivši se poněkud činila opět, jako by mladíku líbati chtěla ruce, trouc se k němu tak lichotivě a dívajíc se naň očima tak radostnýma a vděkuplnýma, že mu to muselo býti nápadno.

„Rybo, rybo, rybičko,“

tázal se jí dále:

„Buď, neb nebuď, dušičko,
snad se’s ani, pověz mně,
nezrodila ve vodě?“