nepřemožitelný odpor proti živlu německému, slovem hrál celkem úlohu svoji tak dobře, že hrabě Sandorf pomýšlel již na to, připoutati jej zcela k sobě, jakmile by se Uhry staly povstáním zemí neodvislou.
Borik jediný nedal se o jeho ceně přesvědčiti, bylť proti mladému muži od počátku zaujat a smýšlení své od té doby nezměnil.
Sarkany dosáhl tedy svého cíle.
Osmého června měl hrabě Sandorf dle úmluvy se svými přáteli dáti znamení k povstání, a tento den již se přiblížil.
Avšak dílo udavačské bylo rovněž již dokonáno.
Večer toho dne o osmé hodině obklopila terstská policie náhle dům hraběte Ladislava Zathmara.
Každý odpor byl marný.
Hrabě Sandorf, hrabě Zathmar, professor Bathory, Sarkany náhodou přítomný, jenž ostatně ni slovem neprotestoval, i Borik byli zatčeni, aniž se někdo o tom dověděl.
Před soudem, při něm a po něm.
Istrie[red 1], kteráž smlouvami z r. 1815 byla připojena k Rakousku, tvoří trojhranný poloostrov, jenž se prostírá od Terstského zálivu až k zálivu Kvarnerskému[red 2]. Na pobřeží jeho jsou četné přístavy. Mezi jinými otevřen jest plavbě téměř na nejjižnějším konci poloostrova přístav Puljský, z něhož vláda snažila se učiniti válečný přístav prvého řádu.
Istrie, najmě na březích západních, zůstala mravy i jazykem ještě krajem vlašským či lépe řečeno: benátským. Živel slovanský zápasí tam sice velice se živlem vlašským, leč za to německý vliv a ráz jen stěží mezi nimi dovedl se udržeti.
Několik větších měst na pobřeží i uvnitř země oživuje tento kraj, jejž vlny severního Jaderského moře omývají. Jsou to Kopr a Pizano[red 3], jejichž obyvatelstvo pracuje skorem vesměs ve velkých solivárnách, Poreč[red 4], sídlo vlády a biskupství, Rovinj, bohaté olivami, Pulj, kterouž cestovatelé rádi pro její velkolepé památky římské navštěvují a kteráž určena jest, aby se stala místem nejdůležitějšího největšího válečného přístavu na Jaderském moři.
