doporučiti některého účetního nebo propůjčiti na čas některého ze svých úředníku, který by mi službu tu prokázal?“
„Nic snazšího, pane hrabě!“
„Budu vám velice povděčen!“
„A kdy budete úředníka toho potřebovati?“
„Pokud možno nejdříve.“
,Kde se má vám představiti?“
„U mého přítele, hraběte Zathmara: dům jeho jest ve třídě „Acquedotto“, číslo 89.“
„Budiž, stane se.“
„Práce jeho bude trvati as deset dní. Jakmile budou účty urovnány, vrátím se na Artenacký zámek. Prosím proto, byste měl pohotově obnos, jejž jsem u vás uložil.“
Silas Toronthal při požadavku tom nemohl přemoci živé hnutí, kteréhož však hrabě Sandorf nezpozoroval.
„Kdy vám má býti obnos ten doručen?“
„Osmého příštího měsíce!“
„Budete jej míti!“
Po slovech těch hrabě povstal a bankéř doprovodil jej až do předsíně.
Když Silas Toronthal vrátil se do své komnaty, spatřil tu již Sarkanyho, jenž děl jen:
„Než minou dva dny, musím býti uveden do domu hraběte Zathmara jako jeho účetní.“
„Ano, musí se tak státi,“ odvětil Silas Toronthal.
Tajemný lístek
Za dva dny na to byl Sarkany uveden do domu Ladislava Zathmara. Byl představen Silasem Toronthalem a proto hrabětem Sandorfem i bez okolků přijat. Takovým způsobem oba, bankéř i Sarkany, stali se na sobě závislými spoluvinníky v tajných úkladech, jichž se oba stejnou měrou účastnili. Účelem úkladů těch bylo: odhaliti spiknutí, jež náčelníky jeho mohlo státi život. Konečný cíl jak odměna udání: veliké jmění, kteréž z jedné části splynouti mělo do kapes dobrodruha, jenž byl ochoten podniknouti vše, aby je
