Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/472

Tato stránka byla zkontrolována

„Ano!“ doložil Ludvík Ferrato, „nezaslouží soucitu ni milosrdnosti!“

„Staniž se tedy spravedlnosti zadost, a nechť Bůh dopřeje jim svého odpuštění, kteréhož lidé neměli práva jim dáti.!“

Hrabě Sandorf domluvil sotva, když ohromný výbuch zachvěl radnicí i celým ostrovem, takou měrou, jako by bylo jiastalo zemětřesení.

Hrabě Matyáš Sandorf, Petr Bathory a Ludvík Ferrato spěchali ven, mezitím co též obyvatelstvo artenacké vybíhalo z domů.

Nesmírný kotouč dýmu a plamene, promísený balvany a deštěm kamení, vystupoval v nesmírné výši k obloze. Na to padaly massy ty kol ostrova zpět do moře a rozbouřily vlny jeho, kdežto hustý mrak zůstal ve vzduchu viseti.

Nezbývalo již ni jediné stopy po ostrůvku Keukrafu ani po odsouzencích, jejichž životy byly výbuchem zničeny.

Co se událo?

Čtenář pamatuje se zajisté, že na pustém ostrůvku zařízeny byly rozsáhlé podkopy pro případ, že by Senusisté na něj vystoupili, a pro případ, že by drát, spojující Keukraf s Antekirttou, činnost vypověděl, že do půdy ostrůvku samého zapuštěny byly elektrické přístroje; bylo zapotřebí jen, aby noha dotkla se některého z nich, a veškeré podkopy, naplněné výbušnou látkou pankrasitem, byly by vyletěly do povětří.

Náhodou zavadil snad některý z odsouzenců nohou o taký přístroj. Následek toho byl okamžitý výbuch a úplné zničení ostrůvku.

„Bůh chtěl nám uspořiti hrůzy popravy!“ pravil hrabě Matyáš Sandorf.

VIII.

Závěrek.

Tři dny na to slavena byla svatba Petra Bathorya a Savy Sandorfovy ve chrámu artenackém.

Při té příležitosti podepsal se doktor Antekirtt po prvé opět pravým jménem svým: hrabě Matyáš Sandorf. Nyní, kdy spravedlnosti bylo učiněno zadost, nemusil se ho již odříkati.

Několik slov stačí, abychom skončili vypravování toto.

Tři neděle na to uznána byla Sava Bathoryova za dědičku vyhražené polovice statků hraběte Sandorfa.