A za jménem paní Bathoryové jiné slovo mohlo se rozluštiti: bylo to jméno syna jejího.
Petr, zadržuje dech svůj, hleděl nalézti ještě některé slovo čitelné! Avšak zrak jeho se zakalil! … Neviděl ničeho!
A přece bylo na zbytcích papíru ještě jedno slovo, jež mohlo vésti na stopu mladé dívky … slovo, kteréž doktor Antekirtt shledal téměř zcela neporušeným …
„Tripolis,“ zvolal.
Tedy do vladařství tripolského, do své rodné země, kde mínil býti v úplné bezpečnosti, chtěl Sarkany se uchýliti! Do této země zaměřila tedy karavana, s kterou se po pět neděl již ubíral!
„Do Tripolisu!“ zvolal opětně doktor Antekirtt, jsa ihned rozhodnut. Ještě téhož večera loď „Elektrika č. 2.“ vyplula na moře.
Jestliže Sarkany byl již dostihl hlavní město vladařství tripolského, mohl doktor Antekirtt s přáteli svými najisto doufati, že přibude tam jen několik dní po něm.
Slavnost v Tripoli.
Dne 23. listopadu poskytovala planina sung-ettelatská, jež se rozkládá za hradbami města Tripole, podivný pohled.
Je-li planina ta úrodná nebo pustá, kdo by to mohl v den ten říci? Na povrchu jejím vztyčeny byly četné pestrobarevné stany, s jichž vrcholů vlály chocholy, a jež ozdobeny byly i praporci křiklavých barev. Jiné chudší stany skytaly pohled méně lákavý; schátralou a spravovanou látkou chránily obyvatele své nepochybně jen velmi málo proti suchému větru z jihu vanoucímu a „gibly“ zvanému.
Tu a tam na planině stály skupiny koní s bohatými ozdobami arabskými, jinde bylo viděti malé osly, velké tak asi jako velcí psi bývají, a velké psy, rozměry svými malým oslům se rovnající, dále byli zde v četném počtu mezkové, osedlaní velikým sedlem arabským, jež tvarem svým podobno jest hrbolům na hřbetě velbloudově.
Jezdci a muži projížděli se davy lidu, majíce kolena zdvižena téměř až k prsům, pušku na zádech a šavli kol pasu připiatu; nohy pak vězely jim v třmenech, podobných tureckým trepkám. Jezdci vjížděli mezi ženy a děti, nedbajíce, zda někoho povalí nebo zraní.
