List Borikův.
Budiž nám dovoleno rozhlédnout i se nyní poněkud opět po osadě Antekirttě.
Silas Toronthal a Karpena byli nyní v moci doktorově, a tento vyčkával vhodné jen příležitosti, aby se mohl dáti po stopách Sarkanyových. Zřízencům jeho bylo uloženo, aby pátrali zatím po paní Bathoryové, což činili velice horlivě, avšak — až dosud marně.
Od té doby, kdy matka jeho zmizela, nemajíc k podpoře své než starého Borika, nemohl Petr Bathory zbavit i se trudných, ano zoufalých myšlenek. Leč jakou útěchu mohl dáti doktor Antekirtt tomuto srdci, dvakrát zlomenému?
Když Petr mluvil mu o své matce, cítil, že mluví též o Savě Toronthalové, ač jméno její nikdy nebylo mezi nimi proneseno.
V malém hlavním městě Antekirtty obývala Marie Ferratova nedaleko radnice jeden z nejrozkošnějších domků artenackých. Tam chtěl doktor Antekirtt zabezpečiti jí pro vždy život blažený i bezstarostný. Bratr její žil u ní, nedlel-li právě na moři jako velitel některé lodi, kteréž doktor k různým břehům za všelikými účely vysílal. Byl-li však Ludvík Ferrato doma přítomen, neuplynulo téměř jediného dne aby nebyl navštívil se sestrou svojí doktora Antekirtta, aneb aby nebyl přijal jeho návštěvu. Láska tohoto k oběma dětem rybáře rovinjského vzrůstala tím více, čím více je poznával.
„Jak bychom byli šťastni“ opakovala často Marie, „kdyby jím i Petr mohl býti!“
„Nebude jím dříve,“ odpovídal Ludvík, „dokud nenalezne matky své! Avšak nepozbyl jsem veškeré naděje, Marie. S prostředky, jakými vládne doktor Antekirtt, podaří se snad konečně přece vypátrati, kam Borik odvedl paní Bathoryovou, když oba Dubrovník opustili!“
„Nevzdávám se také naděje této, Ludvíku! Avšak když by mu i matka byla vrácena, mohl by býti Petr již šťastným?…“
„Nikoli, Marie, neboť není možno, aby se Sava Toronthalova stala kdy jeho ženou.“
„Ludvíku,“ odvětila Marie, „jest i Bohu nemožno, co se zdá nemožným lidem?“
