„Splním svůj slib!“ děl doktor.
Oba stiskli si na to naposled ruce, avšak guvernér neopustil nábřeží, dokud neviděl, že lodice, odvážející doktora s Petrem, nepřirazila k yachtě.
Když doktor vystoupil opět na palubu, pravil Petru, jenž se ho tázal, zdaliž se mu dařilo vše, jak si přál:
„Ano! … V neděli večer bude Karpena s dovolením guvernéra na této yachtě!“
O osmé hodině odplula yachta směrem severním a hora Hacho, jež ovládá tuto část pobřeží marokánského, zmizela záhy v temnotách a mlhách večerních.
Experiment doktorův.
Cestovatel, jemuž by nic nebylo známo o směru a cíli lodi, nevěděl by ani, na kterém bodu zeměkoule se ocitl, když by za takých okolností v Gibraltaru přistal.
Nejprve objeví se nábřeží, prolomené několika malými přístavy, v nichž lodi zakotviti mohou, na to spatřiti lze věž hradební, v níž se branka otevírá, a dále nepravidelnou prostoru, ohraničenou kasárnami, opírajícími se o úbočí hory a konečně část dlouhé, úzké a klikaté ulice, zvané Main-Street.[1]
V ulici té, jejíž dlažba za každého počasí vlhkou zůstává, míhají se mezi nosiči, podloudníky, cídiči bot, prodavači doutníkův a sirek, dále mezi karami, povozy a vozíky s ovocem a plodinami polními v pestré směsi Maltézané, Maročané, Španělé, Vlachové, Arabové, Francouzi, Portugalci, Němci — slovem, zástupci všech národů, ano i občané Spojených států amerických. Jsme ovšem v Gibraltaru!
Řečená ulice, Main-Street zvaná, probíhá celým městem, neboť počíná u „mořské“ brány a vede ke bráně alamedské a odtud prodlužuje se dále ještě k jihu. Po stranách jejích spatřiti lze rozkošné letohrádky a zelenající se sady, květinové zahrádky i batterie s děly všech druhův a skupiny stromů každého pásma. Délka ulice
- ↑ Čti Mén-strít.
