Zirone kráčel za oběma muži, nepochybuje o tom, že jeden z nich jest pověstným doktorem Antekirttem. Ve množství lidu, kteréž naslouchalo hudbě v sadech, podařilo se mu k oběma cizincům dostatečně se přiblížiti.
Doktor Antekirtt a Petr Bathory zpozorovali však též podezřelého muže, jenž nápadným způsobem je sledoval.
Byl-li to Zirone, naskytovala se tu vhodná příležitost, vlákati jej ještě bezpečněji v past, kteráž mu byla nalíčena.
Protož as o jedenácté hodině večer, když oba opouštěli sady, aby vrátili se na palubu yachty, pravil doktor hlasitě Petrovi:
„Jest tedy ujednáno! Zítra opustíme Katanii a noc strávíme v „domě Angličanů“.“
Slídič slyšel, co chtěl věděti, a okamžik na to zmizel.
Pod sopečným jícnem.
Druhého dne o jedné hodině odpoledne chystali se doktor Antekirtt a Petr Bathory opustiti palubu „Ferrata“.
Lodice očekávala je, aby je dopravila na břeh, avšak dříve, nežli doktor Antekirtt do ní vstoupil, rozkázal kapitánu Köstrikovi, aby bděl, až loď „Elektrika“ č. 2., jež každým okamžikem byla očekávána, připluje, a by odeslal ji ke skaliskům Polyfémovým. Kdyby se záměr doktorův podařil, kdyby totiž Sarkany aneb aspoň Zirone a Karpena byli jím zajati, měla je rychloloď dopraviti na Antekirttu, kdež doktor mohl o osudu zrádců dle libosti své rozhodnouti.
Lodice odrazila od parníku. V několika minutách stál již doktor Antekirtt s Petrem Bathorym na nábřežních schůdkách.
Oba oděni byli jako turisté, kteří vědí, že budou musiti snášeti teplotu, jež z třiceti stupňů nad nulou — takou jest totiž u moře — klesá na sedm neb osm stupňů pod nulou. Vůdce, jehož opatřila sekce alpinského klubu, očekával je s koni, kteří měli býti v Nicolosi zaměněni za mezky, výtečná i trvalá to zvířata s jistým, bezpečným krokem.
Výletníci projeli záhy městem Katanii, jehož šířka v poměru k délce jest dosti malou. Doktor nepozoroval, že jsou sledováni.
