Když Borik otevřel dvéře, nalezl ve zvláštní skřínce, pro listy určené, dopis. Byl to list, kterýž paní Toronthalová před smrtí svojí hodila do skřínky poštovní.
Paní Bathoryová vzala tento list z ruky Borikovy, otevřela jej a pohlédla nejprve na podpis, na to přečetla kvapně několik řádek napsaných chvějící se rukou umírající ženy, v nichž obsaženo bylo tajemství narození a původu Savina.
Na mysl její učinil list ten dojem neobyčejný. Přečetši jej, vzkřikla rozechvěna jen dvě slova: „Ona! … On! …“
A na to, neodpověděvši ani starému sluhovi svému, a odstrčivši jej, když chtěl ji zadržeti, vyběhla na ulici, spěchala kvapem ke třídě Stradonské, již téměř prolétla, a stanula před domem Toronthalovým.
Pochopovala dosah toho, co hodlala učiniti? Pochopovala, že bylo lépe, i v samém zájmu Savy, jednati opatrněji a méně ukvapeně?
Nikoli, byla neodolatelně puzena k dívce té, tak jako by choť její Štěpán Bathory i syn Petr, povstavše z hrobů svých, byli k ní volali: „Zachraň ji! … Zachraň ji!!“
Paní Bathoryová zaklepala na vrata domu.
Vrata se otevřela. Sluha objevil se a tázal se, co si přeje.
Paní Bathoryová chtěla mluviti se Savou.
Slečna Toronthalova nebyla již v domě přítomna.
Paní Bathoryová chtěla mluviti s bankéřem Toronthalem.
Pan Toronthal odejel předešlého dne, aniž řekl kam, a odvezl s sebou i dívku — Savu!
Paní Bathoryová, zasažena pohlední touto ranou, zapotácela se a klesla do náručí Borikova, jenž byl za ní přikvapil.
A když starý sluha odvedl ji opět do bytu její v úzké příční uličce, pravila mu:
„Zejtra, Boriku, půjdeme spolu na svatbu Savy s Petrem!“
Paní Bathoryová zšílela.
V bouři.
Zatím co se odehrávaly v Dubrovníku tyto události, Petr Bathory, jehož se tak velice týkaly, kvapem se uzdravoval a stav jeho lepšil se den ode dne. Rána jeho neznepokojovala již doktora Antekirtta, neboť se téměř již úplně zahojila.