„Protože nemohla se státi tvojí ženou!“
„Ona! … Ona! …“
„Protože byl by to býval čin ještě hnusnější, kdyby Petr Bathory byl za choť pojal Savu Toronthalovu.“
„Proč? … Proč?“ opakoval Petr, jehož srdce svíralo se nyní neobyčejnou úzkostí.
„Poněvadž Sarkany měl spoluvinníka! Ano, spoluvinníka při svých rejdech, jimiž otec tvůj vydán byl na smrt! … A spoluvinník ten … jest nutno, abys to konečně zvěděl … jest bývalý bankéř terstský, Silas Toronthal!“
Petr slyšel … a pochopil rázem vše!
Nemohl odpověděti. Rty jeho sevřely se křečí. Byl by klesl, kdyby překvapením a zděšením nebylo tělo jeho ztuhlo tak, jako by bylo zkamenělo. Zrak jeho zornicí rozšířenou zdál se hleděti ve tmy neproniknutelné …
Tento stav trval jen několik vteřin, avšak doktor tázal se již v okamžiku tom, zdaž pacient jeho nepodlehne nebezpečné operaci, kteréž ho byl podrobil.
Avšak Petr Bahory měl povahu otužilou a mužnou. Ovládl city, jimiž duše jeho byla pobouřena. Několik slz skanulo s očí jeho! … Na to sklesl zpět na sedadlo.
Doktor chopil se ruky jeho.
„Petře,“ pravil mu hlasem něžným a vážným zároveň, „jsme oba mrtvi pro všechny, pro celý svět! Nyní jsem sám, nemám přátel ani dítěte! … Chceš býti mým synem?“
„Ano … otče!“ odvětil Petr Bathory mocně pohnut.
A cit lásky synovské ozval se v duši Petrově, jenž vzpřímiv se, klesl beze slova v náruč doktorovu.
Co se událo v Dubrovníku.
Zatím, co se vše toto odehrálo na ostrově Antekirttě, byl Dubrovník dějištěm událostí neméně pohnutých a vážných.
Paní Bathoryová nedlela již v městě. Po smrti syna jejího podařilo se Borikovi pomocí několika přátel přemluviti ji, aby opustila dům v ulici Marinella. Po několik dní bylo se co obávati, že
