„Dobře učiníš!“ odvětila cizinka, jež, jak se zdálo, měla jistý vliv na svého druha.
„Slyš, Namiro, dcera Silasa Toronthala bude náležeti toliko mně a nikomu jinému. Sňatkem s ní získám opět jmění.“
Doktor Antekirtt slyšel tudíž vše, co si přál věděti. Nyní nezáleželo mu již mnoho na tom, co dále ještě Sarkany s Maročankou mluvit bude. Bídník na bídníku — uvažoval doktor — žádati chce dceru jeho, maje snad dosti prostředků, aby ji na něm vymohl. Spravedlnost musí však stihnouti konečně oba. Za těchto okolností nebylo však třeba obávati se, že Petr Bathory by dceru Toronthalovu za choť pojati mohl. Sarkany sám zmaří tuto naději svého soka. Nebylo proto již nutno Bathorya do Kotoru povolati, ani záhodno zmocniti se Sarkanya, jenž sám se chtěl státi zetěm Toronthalovým!
„Nechť ještě pevnější svazky spojí oba padouchy, nechť tvoří jedinou rodinu!“ děl doktor sám k sobě. „Potom — uvidíme!“
Na to odešel z bazaru, pokynuv Kapu Matifuovi, aby jej následoval. Kap Matifu nevěděl, proč doktor přál si zmocniti se cizince a unésti jej na loď svoji a netázal se též, proč záměru toho nyní se vzdal.
Druhého dne, 10. června, as o osmé hodině večer otevřely se v Dubrovníku dvéře velikého salonu v nádherném domě Toronthalově a sluha oznamoval jasným hlasem:
„Pan Sarkany!“
Zápletky.
Uplynulo od té doby čtrnáct let, co bankéř Silas Toronthal byl opustil Terst, aby se usadil v Dubrovníku, kdež koupil nádherný dům ve třídě Stradonské. Byl původem Dalmatinec a proto nic nebylo přirozenějšího, nežli že vrátil se do své země rodné, když se byl obchodu vzdal.
Slib daný zrádcům byl splněn: čin jich zůstal zúplna utajen. Odměna za zradu byla jim taktéž na krejcar vyplacena. Bývalý bankéř terstský a pomocník jeho, Sarkany, nabyli takto velikého jmění. Když oba odsouzenci ve věži Pazinské byli prachem a olovem popraveni a když byl hrabě Matyáš Sandorf na útěku svém vrhl
