Po té odebrala se do kanceláře telegrafní a odeslala depeši, jež obsahovala jediné slovo:
„Přijď!“
Adresa depeše té zněla:
„Sarkany, Syrakusy, Sicilie (restante).“
V boce Kotorské.
Náhodou, jež má v událostech na zemi naší hlavní úkol, setkaly se v Dubrovníku rodina Bathoryův i rodina Toronthalova. Nejen však že bydlily obě v tomtéž městě — vyhlédlyť si i tutéž čtvrť.
Bylo tudíž pochopitelno, že Sava Toronthalova i Petr Bathory záhy se setkali — i zamilovali … Petr, syn muže, jejž zrada uvedla v náruč smrti, Sava, jež byla dcerou zrádce!
Doktor Antekirtt, když jej mladý inženýr opustil, pravil sám k sobě:
„Petr odchází s nejlepší nadějí, a naději tu, kteréž dosud neměl, já sám v něm vzbudil.“
Byl doktor Antekirtt mužem, jenž se nebál vejíti v nevděčný zápas proti osudu? Cítil se dosti mocným, aby životem lidským vládl dle své vůle? Měl dosti té síly a vytrvalosti mravní, kteréž jest potřebí, aby moc osudu byla zlomena?
„Ano, chci zápasiti!“ zvolal. „Láska taková jest zločinem a hnusem. Kdyby se Petr Bathory, stav se manželem dcery Silasa Toronthala, dověděl někdy pravdy, nemohl by pomstíti již svého otce! Nezbývalo by mu, než aby se ze zoufalství usmrtil … Řeknu mu tudíž vše, bude-li toho potřebí … Řeknu mu, co rodina Toronthalova rodině jeho učinila… Lásku tu, nechť je způsobem jakýmkoli, zmařiti musím!“
A věru manželství mezi dcerou zrádce a jeho obětí bylo by bývalo odporné.
Pamatujeme se, že doktor Antekirtt v hovoru svém s paní Bathoryovou vyprávěl, jak tři náčelníci spiknutí terstského stali se obětí hnusné intriky, jež při líčení byla odhalena a kterouž mu jeden ze strážcův věže Pazinské byl prozradil.
