pomalované i veliký buben. To byl celý jejich majetek. Jednání o koupi netrvalo příliš dlouho a několik zlatek, kteréž jim prodej vynesl, netížilo rovněž příliš jejich kapsy.
Pointe Pescade však podržel si v tomto okamžiku, kdy z „uměleckého“ života uchyloval se do života soukromého, svoji trubku, a Kap Matifu nechtěl rovněž vzdáti se svého trombónu a svého kroje, v kterýž se při zápase odíval. Bylo by jim působilo nesmírný žal, kdyby se byli musili odloučiti od těchto tretek, kteréž je upomínaly na chvíle úspěchu a okamžité slávy. Věci tyto složeny byly na dno vaku, kterýž pojal celý jejich majetek: několik drobných předmětů a jich oděv.
K večeru vrátili se Pointe Pescade a Kap Matifu opět na palubu „Savareny“. Velká kajuta v přední části lodi byla jim upravena za obydlí. Byla pohodlně zařízena a opatřena vším, čeho mohli potřebovati.
Mužstvo lodi přijalo nové tyto své soudruhy velice přívětivě, vědouc, že jim děkovati musí za své zachránění.
Sotva Pointe Pescade a Kap Matifu na yachtu přibyli, přesvědčili se, že kuchyně lodní jest bohatou tak, že kuchyně jich provençalské arény nikdy a v ničem s ní měřiti se nemohla.
„Vidíš, Kape,“ pravil Pointe Pescade, vyprazdňuje sklenici vína astijského, „jedná-li člověk rozšafně, štěstí ho nemine. Avšak rozumným musí vždy býti.“
Kap Matifu mohl souhlas se slovy druha svého projeviti jen kývnutím hlavy, neboť zuby jeho vrývaly se právě s labužnickou rozkoší do velikého kusu uzeného masa, jenž s dvěma vejci, na tvrdo vařenými, rychle v obrovských jeho ústech se ztrácel.
„Obecenstvo by nás penězi zasypalo jen za to,“ pravil Pointe Pescade, „kdyby tě vidělo jisti.“
Vdova odsouzencova.
Příchod doktora Antekirtta vzbudil velikou pozornost nejen v Dubrovníku, nýbrž v celém území dalmatském. Listy, oznámivše příchod yachty do přístavu gružského, vykořisťovaly událost tu, jež slibovala řadu zajímavých zpráv. Majitel „Savareny“ nemohl unik-
