Tato stránka byla zkontrolována
AI PETRI[1]
Až pod baldachyn nebes modrý,
jen trochu hlavu shýbaje,
Ai Petri used, stařík bodrý,
a vesele zří do kraje.
A lidské oči neviděly,
co od rána až k pozdním tmám
děd pošetilý, zdětinštělý
jen z dlouhé chvíle tropí tam!
Když slunce stoupá v rudé páře
naproti němu z dálných vod,
on – v lících pivoňkami záře –
je pozdravuje o překot
a stojí – bůh sám ví, jak zvyk tu
si na mrav volný! – ve chvíli
té stojí – horribile dictu! –
v růžové tenké košili!
- ↑ Ai Petri (Aghi Petri) po Čatyr-daghu nejvyšší hora krymská
