Při kontrole této stránky se objevil problém
72
Má zvláštní chvíle: kam's se zadívá,
jak socha sedí bledá, neživá,
jen v tmavých očích jí to hrá a plá –
v těch chvílích asi duší její vlá
minulých žití tucha tajemná,
jak slyšená kdys píseň dojemná,
k níž není slov … však přece známe ji,
když tony její někde zachvějí…
