Tato stránka byla zkontrolována
56
Voda houpala mnou, vlnky
s tleskotem se rozbíjely
o mé tělo – a já cítil,
že jak azur modré jsou.
Slizké medusy se tiskly
k šíji, zádům, nohám, rukám,
chvilkou ryba švihla o mě,
já však sebou nepohnul.
– To je konec … konec … konec …
myslil jsem si, skanduje si
tato slova hlasně v duši
podle kolíbání vln …
Na to ohromný rak jakýs
tvrdý černý – cítil jsem to –
hrobník moře, stisk’ mi rámě
ozubeným klepetem,
táh’ mě dolů jaksi líně
(cítil jsem: jen z povinnosti),
bouřili jsme vrstvy vodní,
a ten šumot slyšel jsem.
