Tato stránka byla zkontrolována
20
V
Mohylu Kosciuszky viděl jsem
za rána nad Krakovem,
mohylu Unie Lubelské
k večeru nad šírým Lvovem.
Mohyla vítá tě při vstupu,
mohyla v rozchod tě zdraví,
a v jízdě přes tu tragickou zem
mohyla nejde ti z hlavy.
Tak na ty kraje, kde se všech stran
iká, volá, žaluje Bída,
již spurně, tvrdě a výsměšně
jen Bídnost odpovídá ―
resignovaně se dívají
špičaté tiché dvě hlavy …
dva hroby … památka … pohádka
té staré polské slávy …
