Tato stránka byla zkontrolována
17
III
Čápy jsem v houfech zřel na poli
vždy mezi robotným lidem,
tráví tam v přátelském soužití
s jistotným, bezpečným klidem.
Viděl jsem lid ten při práci,
viděl to němé hoře;
žena a matka táhnou pluh,
na mezi děcka, muž oře.
Co čet jsem kdys, teď zjevilo
se v hrůze oku mému;
plod setby dnešní, vzejde-li,
nebude patřit jemu.
Ani ta chata plná děr,
ta není jeho; a v žití
z celého toho života
má jen to živobytí.
