Tato stránka byla zkontrolována
VEČER U MOŘE
Ta chvilka jedna bude drahou mi:
Vod ocelových temné zrcadlo
měnilo barvy v světlech večerních,
vysoko nad ním bílé vlašťovky
se nesly k dalekému obzoru,
i nebe bylo jaksi zdviženo
a obloukem se pjalo šířeji
než obyčejně, i vzduch čistší byl,
že prsa jaksi volněj dýchala –
taková jedna chvilka v přírodě,
že v životě se nedá zapomnít…
I napadla mi krátkost života,
nicotnost jeho, smrti majestát,
i věčné nic – a vše to najednou
v jediném pevném jasném pocitu
já uvědomil sobě; bez stesku
a bez hořkosti, smutku, výčitek
já přijal to. Před tváří oblohy
9*
