Tato stránka byla zkontrolována
MŮJ OTČE…
Můj otče, Foibe Apolline,
víš, jak jsi rozhněván a mračen
usedl s lukem v ruce kdysi
na břehu zeleného moře
blíž zakřivených lodí řeckých,
jak’s v toulec sahal, tětivu pjal
a zvučící ty bystré šípy
vysílal v lebky, šíje, záda
achajských plachých bojovníků?
Můj otče, Foibe Apolline,
dnes zaťal bys své lesklé zuby,
dnes mrštil bys ty lukem o zem
a přelámal bys všecky šípy –
Achajci mají dneska kožich
tuhý jak pancíř na rozumu,
a kdybys pronikl i kožich –
je pod ním ještě tužší kůže,
hotové fošny na svědomí!
