Tato stránka byla zkontrolována
101
IV
Tak často vidím : pěkný Tatařín
a modní dáma, salonů všech lvice,
na koních jedou, mizí v temný stín,
kde voní trávy, páchne pryskyřice.
Ve skal Tvých, pane Adame, jdou klín;
ta dáma mdlé má oči, bledé líce,
kůň jinochodník, Krymu rodný syn,
a Tatar sedí zpřímen jako svíce.
A kolikrát při světle měsíce
vídávám navracet se tyto páry!
Tak jedou, hlavy k sobě kloníce,
těm krasavicím svítí z očí žáry —
oh, pane Adame, ty skály tam
tak hrozny nejsou, jak Jsi říkal nám.