Tato stránka byla zkontrolována
48
Pocestný a pachtýřka.
On.
Pachtýřko, ty, nevídané krásy,
můžeš-li pod touto lípou stinnou,
údy mé kde krátce odpočinou,
občerstvit mne v hladu, v žízni asi?
Ona.
Chceš-li chodče, zde se, občerstviti,
smetanu tu, chleba, zralé plody,
přírodou to uchystané hody,
můžeš hojně u pramene míti.
On.
Jest mi přec, jak musel bych tě znáti,
pamatovat, sladkých chvil co zdobu!
Často připadl jsem na podobu;
ale tuto musím divem zváti.
Ona.
Bez zázraku na cestách ti kyne
často podiv, vysvětlit jenž dá se.
Ano, rusá hnědé podobá se;
jedna vábí právě jako jiné.
