Tato stránka byla zkontrolována
39
Potok.
Otvírá okno, ranní zář
kdy svítí,
a přichází svou milou tvář
si mýti.
Tu plná, bílá ňadra zřím,
že horkem div se nevařím.
Mládenec.
Když ve vodě též lásky cit
můž vzjíti,
jak ten, kdo z krve, z masa, klid
můž míti?
Kdo jednou na ni vrhl hled,
již stále za ní musí spět.
Potok.
Pak v kola vrhám ve chvatu
se, huče,
a roztočit jim lopatu
znám ruče.
Co jest to hezké děvče tam,
i já též lepší sílu mám.
Mládenec.
Bol chudáku-lis nepoznal,
jak jiní?
Kdy s úsměvem dí v žertu: dál
spěj nyní!
