Sáhnuv do kapsy vyňal balíček. Za chvilku tu, an mluvil, an balíček rozdělával a na klavír kladl, dívka očí s něho nespustila. Jak vyslovil prve starostnou svou obavu o ni, usmála se blaženě, a nyní, an balíček rozbaliv před ní položil (byl to rukopis), nahnula se k němu, aby si přečetla nadpis. A on se také sklonil a dotekl se při tom tváří svou jejích vlasů. Četl nahlas: „Wlasta a Šárka neb Díwčí boj u Prahy. Wlastenská hra w 5 jednáních se zpěwy a baletmi —“
„Složil Václav Tham,“ ozvalo se vesele pojednou za mladými lidmi u klavíru stojícími.
Pavla pozardělá vzpřímila se ihned jako proutek, a mladý muž rychle se obrátil po dveřích, kde stála nejmladší dcera Butteauova Betty. Bylo jí teprve jedenácte let; dle řeči však a všeho jistého, smělého jednání jako by byla věku dospělejšího. K tomu zajisté nejvíce divadlo přispělo. Vyrostlať při něm a sama také nebyla na něm neznámou. Dobylať sobě v „Boudě“, nazvané od září minulého roku, kdy ji císař Josef s generály Laudonem, Lascym, Hadikem a jinými navštívil, „c. k. vlasteneckým divadlem“, veliké pochvaly, sehrávši znamenitě dětské úlohy, jmenovitě v Thamově kuse Břetislav a Jitka a v Stunově Sedlském buřičství.
Nyní vyrušivši sestru a hosta usmívala se a dodala: „Je-li pravda, pane doktore, že to je nový kus od vás?“
„Ano, panenko, nový kus, a je tam také něco pro ni. Ale ona, zdá se mi, že juž má nějakou novou úlohu,“ dodal směje se a upíraje zrak na veliký šátek, který měla volně přes ramena hozený a na rozpuštěné vlasy dělaným věncem zdobené. Bettina se také zasmála.
