Stránka:Jirásek Alois - F.L. Věk.djvu/72

Tato stránka nebyla zkontrolována
73


se o tom jednalo, bránili jsme se, supplikovali, ale nadarmo. Ještě jsme doufali, že císař to změní, když byl u nás. Ale pan převor nadarmo prosil. Císař si všecko prohlednul, všecko viděl, bibliothéku, obrazy, stavbu, ale všecko nic naplat, ničeho mu nebylo líto, nic jím nepohnulo. Již tu je komise. A juž pracuje a všecko sepisuje. Co nevidět půjdeme — a vy také…“

Choralisté byli juž prve ohromeni. Nyní se jim zakalily oči a jeden z nich se dal do hlasitého pláče volaje: „Musím ze studií! Musím ze studií!“

Pomyšlení to zatřáslo také mladým Věkem; zkormoucen hleděl do země a pomýšlel, kdy se toho doma dovědí, a co si zatím počne, nežli přijde od nich pomoc nějaká. Ale juž byl vytržen. Pater Anselm odcházeje kynul mu, aby šel za ním. Choralista šel divě se v duchu, kam že ho bibliothekář vede. Ten však mlčel, a teprve když stanuli přede dveřmi převorovými, požádal ho, aby mlčel, aby kamarádům nic, ani slova, neříkal. Pak oba vešli ku převorovi. Ten jako by juž na ně čekal. Sedě u stolku poblíže okna, pokynul Františkovi, aby přistoupil, a pak k němu promluvil vlídně a srdečně. Připomenul mladému choralistovi, že tu juž šest let pobývá, že ho tu měli jako svého. Nyní že může svou vděčnost ukázati klášteru, jenž mu prokázal nejedno dobrodiní a jejž postihlo právě tak kruté neštěstí.

Choralista jsa dojat řečí vážného převora, jenž se k němu povždy věru otecky měl, ochotně a rád slíbil, že učiní vše, čeho si budou přáti.

„Především slib, že budeš mlčeti —“

Student slíbil.

„Prozatím více nechci. Z večera však přijď ke mně. Pak ti povím více,“ děl převor a propustil choralistu.