Stránka:Jirásek Alois - F.L. Věk.djvu/53

Tato stránka nebyla zkontrolována
54


shltal celou kroniku Hájkovu, jež otevřela mu nový svět a byla jedna z knih, které se mu nejvíce líbily a na něj účinkovaly. Kromě ní přečetl českých tuze málo, poněvadž mu jich pater Matiáš málo dával, maje ho přede vším ku spisům latinským. — —

Tak uběhla mladému Věkoví čtyři léta v klášteře, jedno jako druhé, každé stejné prací a povinnostmi, zábavou a oddechem. Každého roku bylo těšení na prázdniny, každého smutné s domovem loučení. Za tím mladý choralista utvrdil se v němčině a v latině, tak že spisy německé a ještě více latinské čítával beze všech obtíží. I na sv. Augustina se odvážil, když mu ho pater Matiáš vydal. Mnohému ovšem nerozuměl, ale byl z těch čtenářů, kteří vydrží u knihy, i když jí málo rozumějí. Však bez užitku to zcela přece nebylo.

Ale čím více četl, tím častěji obracel zraky své po onom oddělení s nápisem „Libri prohibiti“, touže se alespoň podívati na jejich hřbety, aby zvěděl, jakých jsou titulů. Eva se dala svésti hadem, mladý student pak příležitostí. Bylo jednou odpoledne počátkem měsíce června, kdy meškal s paterem Matiášem v bibliothéce. Byli tam už chvíli, an pojednou přišel Růžička pro bibliothekáře, že si pan převor přeje s ním promluviti. Mladý Věk osaměl. Ihned nechal knihy, u které seděl, a vstav bezděky zamířil k záhadnému oddělení. Hleděl na nápis, uvažoval. Pudilo ho, aby vzal žebříček, aby tam vylezl a se podíval. Cítil, jak mu krev stoupá do hlavy, jak se červená. Plaše se ohledl bibliothékou. Nikde ani hnutí. Maně pak skočil ke dveřím a podíval se ven, do chodby; nikdo. Pak pootevřené dvéře zavřel, a juž, ani nevěda, měl žebříček v rukou. Nežli ho přiklonil, opět se zarazil, váhal, ale také naslouchal. Srdce mu bilo živěji. Ale juž byl přemožen. Juž vylezl kus, opět se zastavil, naslouchal, pak pojednou nápadně rychle nahoru dolezl. Kladka tu vi-