Stránka:Jirásek Alois - F.L. Věk.djvu/126

Tato stránka nebyla zkontrolována
127


Vedlejším jeho potěšením, ač ne právě malým, bylo ještě to, když se mohl pochlubiti svým francouzským původem, když mohl někomu pověděti, že jeho otec byl komorníkem u maršálka Bellila, a jak se tu v Praze zamiloval, totiž otec jeho, jenž se jmenoval Jean, a on, syn jeho, že se jmenuje Jacques, po svém dědovi ve Francouzích.

F. Věk znal už tu historii výtečně, nebo kolikrátkoli se s panem Butteauem sešel, po každé ji uslyšel, a po každé sňal pan Butteau silhouettu svého otce Jeana, aby ji ukázal, a po každé vykládal o maršálkovi Bellilovi, jaký to byl slavný generál a jak chystaje se z Prahy na ústup, navštívil svého nemocného komorníka, totiž otce páně Butteauova, a co mu na rozloučenou pověděl. To opakoval pan Butteau vždy v originále, po francouzsku, při čemž F. Věk postřehl, že citování to nebylo po každé stejné.

Děvčata, totiž Lotka s Bettinou, se juž tatínkovi smály, když Věkovi tu historii asi po čtvrté vypravoval a po čtvrté silhouettu otce Jeana (jinak než po francouzsku jmen rodinných neuváděl) snímal. Než pan Butteau v horlivosti své se nedal vytrhnouti. Tím právě, že mladý učitel z přirozené skromnosti a šetrnosti po každé poslouchal tak trpělivě (Butteau myslil, že pozorně a se živým účastenstvím), tím právě sobě získal všecku přízeň Paulinina otce, jenž o něm říkal, že je to hodný a způsobný mladík.

S Thamem se F. Věk tak zhusta u Butteauových nesetkával, jak si byl s počátku přál. Vyrozuměl však, že mladý doktor a spisovatel tu bývá dosti často.

Přicházel za záležitostmi divadelními a byl už jako přítel rodiny. Lotty mluvívala o něm jako o dobrém známém, přála mu dosti jako zábavnému, hezkému mladíku, nicméně si začasté před ním i v jeho nepřítomnosti zavtipkovala o jeho vlastenectví. Proto