Stránka:Jirásek Alois - F.L. Věk.djvu/113

Tato stránka nebyla zkontrolována
114


onoho kostela i do společností hudebnických, když vypomáhal na tom i na onom kůře, když se seznamoval s hudebníky a zpěváky. A což, když poprvé vstoupil do Nosticova divadla, když poprvé uslyšel italskou operu! Byla to Cimarosova: „Italiana in Londre.“ Byl jako opojen, neboť ještě nikde neviděl tak upraveného divadla a takové výpravy!

Sgr. Ponziani, výtečný basista, mlle. Teresa Saporiti přivedli ho nejvíce u vytržení, tak že je dlouho slyšel a dlouho té noci nemohl usnouti.

Pak si tam častěji zašel a mnohdy bez večeře, jen aby ušetřil na vstupné, a to vždy, kdy byli na ceduli: Cimarosa, Zanetti, Fischietti nebo Salieri, jejichž opery hráli nejvíce. Dramata mladého filosofa tak netáhla, a také neměl ani tolik peněz, aby tak často mohl choditi do divadla.

Tenkráte to bylo, když maje juž z kláštera důkladné základy hudebního vzdělání, o jeho zdokonalení nejvíce se snažil. A tenkráte také počaly mu zníti mladou duší zvuky, kterých, jak myslil, ještě neslyšel, které se v něm probouzely jako pěkné sny a které plníce všecku jeho mysl nutily ho, aby je vyjádřil.

A tu psalo brkové jeho péro notové hlavičky ne dle předlohy, nějakého mistra opisujíc, ale jak povznešená mysl mladíkova diktovala. František Věk odvážil se mezi skladatele. Ovšem že tajně, aby nikdo nezvěděl, jen pro vlastní rozkoš, z počátku ostýchavě, čím dále však, tím odvážněji.

Menuet, granátnický pochod, nějaké nocturno, to byly první krůčky. Po op. 1. bylo op. 2. i 3.; pak těch čísel byla juž hezká kupka.

Ale v zimě tohoto r. 1787, a to v noci ze dne 19. na 20. den měsíce ledna hrozilo jim veliké nebezpečenství. Byly by zničeny bývaly, a to plamenem.