Tato stránka byla ověřena
Tak osaměl jsem. Jeseň táhla polem
a svadlý list mým krokem zašustil…
Ó s láskou Tvojí, vyznávám to s bolem,
i dobrý anděl můj mne opustil!
Vím dobře, vím, že pohádka to stará,
však milá mi jak vůně fijaly,
při jejímž dechu ve soumraku jara
me upomínky v píseň roztály;
nuž ať jen hraje v noční ticho dumné
i v pusté moje žití bez lásky! —
Ty, měsíci, však ještě počkej u mne
a kresli dál své zlaté obrázky!
 |
