40
Po celé Ukrajině cestuje tou dobou kočovní společnost Aškarenkova, společnost ruská, která však tu a tam hraje také kusy v „maloruském jazyku“, a mezi jejímiž členy se nalézá i pozdější slavný ředitel a umělec ukrajinský Sadovskyj (bývalý ruský důstojník.) V r. 1876 přichází carský úkaz, kterým jakékoliv hry v ukrajinském jazyku jsou zakázány.
Aškarenko hraje tedy jen po rusku. V širokých vrstvách lidových na Ukrajině nenacházejí však ruské hry obliby a Aškarenko stojí před finanční katastrofou. Po úradě s Sadovským posílá Aškarenko prosbu do Petrohradu aby mu bylo povoleno hrát nepolitické, nenárodní kusy v „malorosijském“ jazyku. Povolení přišlo a s ním i rozkvět a finanční prosperita trupy Aškarenkovy. Je to nejlepším důkazem, že již tenkrát bylo ukrajinství v lidu živé, i v poruštěných městech Ukrajiny.
Současně s tím začíná rozkvět dramatického umění na Ukrajině.
Mychajlo Staryćkyj píše svému národu více než 39 dramatických prací, z nichž některé se staly velmi populárními (na př. „Čornomorci“, „Bohdan Chmelnyckyj“, „Oj, ne chody Hrycju“, „Kruty, ta ne perekručuj“, „Cyhanka Aza“ atd.). Literárně cenné je drama „Ne sudyloś“, kde se dotýká Staryckyj smutného poměru mezi inteligencí a národem, prostým lidem. Řada jeho prací je ze selského žití a potom z ukrajinské minulosti.
Otcem ukrajinského divadla a výlučně dramatickým spisovatelem je Marko Kropyvnyćkyj (1841–1910), originální a hluboký umělec, více však herec a organisátor než spisovatel. Z jeho kusů udrželo se mnoho ještě dnes na sceně (na př.: „Po revisii“, „Vij“, „Daj sercju volju, zavede v nevolju“, „pošylyš u durni“, „Hly taj“, „Dvi semji“, „Skrutna doba“, „Zajdyholova“ a j.). Řeší v nich již nejen různé psychologické, ale i sociální problemy s vřelou láskou a pochopením lidu.
Největším dramatickým spisovatelem té doby je Karpenko Karyj (Ivan Tobilevyč 1845–1907), který vystupuje se silnými a opravdovými kusy, v nichž s velkou věrností a živostí i uměleckým citem předvádí ukrajinské národní žití, jeho vady i přednosti, jeho krásy i boly („Martin Burulja“, „Burlak“, „Rozumnyj i dureň“, „Pidpanky“, „Po-nad Dniprom“, „Sujeta“, „Chazajin“, „Sto tysjač“, atd.). Jsou mezi nimi kusy, které zasluhují překladu a které by na české publikum působily jistě hlubokým dojmem.
Zatím co v Kyjevě vznikl amateurský kroužek Staryćkého a Lysenka, přejímá Kropyvnyćkyj ruskou společnost Aškarenkovu a činí z ní, zároveň s Karpenkem Karym společnost čistě ukrajinskou. Členem jejím zůstává i Sadovskyj.
