44
,Ale co nám to povídáš! Vždyť to není žádná pravda.“ „Bodejť by to byla pravda. A počkejte, co ještě uslyšíte. Připletla se k těm zajícům koza. Z počátku prskala, a po nich skákala, a brala je na rohy, ale nic jiného jí nezbylo, než jít s nimi. Co zvede koza rohatá, když jest zajíců stotisíckrát a ještě mnohem více, než ona má chlupů na tělel - A z počátku ona ve svém způsobu s nimi běžela a mečela, ale zajíci jí pořád skákali na záda. Tak co ona udělala? - Začala s nimi skákat jako zajíc.“
,Ale co nám to povídáš! Koza nebude nikdy skákat jako zajíc.” - „Bodejt' by skákala. Když jest zle, začne koza dělat, co nikdy koza nedělá. Však počkejte, co ještě uslyšíte. Kde se vzal, tu se vzal,- z čista jasna objevil se před zajíci lev. Snad se mu to nelíbilo, že oni se stěhují. Zařval, jak řve lev zuřivý, že všecko ptactvo, jsouc zděšeno, ve zpěvu ustalo. Pak on skočil mezi zajíce, a drtil jich celé tucty, ba i kopy, a ještě více. Platné to však nebylo. Zajícü se hrnuly vždy nové spousty, a lev byl konečné drcením jich tak unaven, že mu nezbylo nic jiného než dát se jimi strhnout, a jít tam, kam oni ho vedli.“
,Ne. Tohle není žádná pravda. Lev se nikdy nedá vodit zajícům.l - „Bodejt by se dal vodit zajícům. Král může poroučet, když chtějí zajíci poslouchat. Ale když jest lev jen jeden, a zajíců jsou miliony, a oni nevidí, a neslyší, a necítí, a na nic nedbají, a jenom se chtějí stěhovat, pak není na světě takového lva, který by se od zajíců nedal vést jako ovečka. A tak šel lev s nimi jako ovečka. A z počátku běžel ve svém způsobu,~ ale zajíci mu pořád skákali na záda. A tak co on neudělal? Začal s nimi skákat jako zajíc.“
,Ale kdo pak bude tohle poslouchat! To přec není žádná pravda.“ Tak volal ten chlapec ze školy, a ten, který šel jejich koze na trávu, a oba vyletěli z cihelny, protože liják přestal, a už zas slunce svítilo. Zůstal tam jen ten soukač a ten, který šel do lesa na houby. - ,Ty, bude to ještě dlouhé?“ - „Ól Vždyť jsem já sotva začal.“ - ,Tak já to doposlouchat nemohu, aby mi tam na lese někdo houby nesebral.“
Nu tak zůstal soukač sám. Jak měl tedy pohádku tu dopovídat! A tak musíme i my nechat pohádku nedopovídanou.
Broučci poslouchali, a pohádka se jim líbila, ale to se jim nelíbilo, že nebyla dopovídaná. - ,Ale tatínku, to přec měli počkat, až jak to dopadne# - „Inu ano. Ale ten ze škon měl k obědu jenom kou- sek chleba, a proto už měl hlad. A ti dva musili jít po svém.“ - ,Ale to jest přece jen škoda. My ted' nevíme, jaký to vzalo konec# - „To, myslím, ten soukač sám nevěděl. Lidé často něco začnou, a neumějí to ukončit.“ - ,Ale tatínku, vždyť by pak někdo jiný věděl, jak to dopadlo. Proč pak se ti zajíci stěhovali? A kam pak se stěhovali7' - „To se v pohádkách všecko tak nevykládá. To si musí každý sám domyslit. A vždyť se všickni zajíci nevystěhovali. Já dost často vidím v poli zajíce.“
,A prosím, tatínku, co pak vy myslíte, jak by to bylo skončilo'I' - „Já myslím, ten soukač by byl pořád k zajícům někoho přibíral, - nějaké pitomé telátko, anebo prasátko, které by hodně kvikalo, anebo i nějakého pořádného osla, který by vyvedl něco hloupého, a třeba i chlapa s bečičkou kořalky na zádech, ano i bubeníka s paličkami a bubnem. A když by ta řada byla až do zomrzení dlouhá, tak by hodil zajíce a všecko, jako tenkrát ty Egyptské kobylky, do rudého moře. A bylo by to všecko utopené.“
5. Pohádka o černém broukovi.
Není brouk jako brouk, - to byl brouk! Černý jako uhel, oči se mu jiskřily, uměl hvízdat, a levou zadní nohou dupal, až to dunělo. Jednou z rána přiletěl do lesa, sedl si v sečl na pařez, třikrát hvízdnul, a třikrát dupnul. Bylo to slyšet po celém světě, a z celého světa počali se broucí sletovat: kapucínci, kováříci, mlynáříci, tesařl a prskavci, hovnivali, - ti'łl - ano, ti také, - chrousti a zlatohlávci, blýskáčci a roháči, nosáči a kožojedi, mrchojedi, mrtvonoši, smrtnící a lykožrouti, dřevokazi a červotoči, majky, střevlíci, drabčíci, ba i vodomilové a potápěči, - a já už ani nevím, jak se všickni jmenovali, ale vim na vlas, kolik jich bylo. Bylo jich devět tisíc devět set devětadevadesát milionů, devět set devětadevadesát tisíc, devět set devětadevadesát. Byla jich plná seč, že ani neměli místa. Tlačili se, mač-
