Neb vím, že může v bludu cnosť se krýti a ve. tmách tisíc světel beze jmen, že duše starcova můž mladou býti a rek i v poutech zůstat svoboden. Ó věřím, že ta vroucnost Bohem daná v tom, kdo jí věren, věrně plápolá, já vím, že mysl krásou požehnaná i v životě i v smrti odolá.
Já věřím v ducha neporušitelnost, kdy sebe zná a vládne člověkem; v něm trůní Bůh, v něm dýše nesmrtelnost, a může pohrdat on životem. Kdož zápasit máš s losem smrtelníka, ó staň se druhým stvořitelem svým! Vznes duši svou! nech osud — protivníka — se plazit pod svým letem ohnivým. </poem> (Z máje Žití.)
Hvězdičkám.
Třpytící hvězdičky. Jakým to hlubokým malé a větší ! plujete mořem ! Jakou to lahodnou V něm hasne, v něm taje mluvíte řečí! žalost i s hořem. Vy velké s menšími, O v jeho bohaté s dítkami všemi, perlové hloubi v jaké to líbezné s vámi se duše má bydlíte zemi ! v modlitbě snoubí. Jiskry z vás padají jak v podzim listí; jsou to mé myšlenky, jež se tam čistí. (Tamt. — V Květech r. 1K70.)
Není to sen.
Tak hluboko ni oceán jak v srdci mém, od Boha dán, svých perel neukrývá, tvůj obraz odpočívá.
